Chybí mi to

Chybí mi ty časy s lidmi, o kterých jsem si myslela, že tu budou na vždycky. Ne, nechci se vrátit do toho raného dětství. Stačí mi ty časy na základce. Všechny naše společné výlety a zážitky, které si už připomínám tak se třemi lidmi, kteří mi z těch dob "zůstali".

Bylo to fajn. Ale všichni jsou pryč. Nikdo se neozve. Přátelství se vytratilo. Až teď zjišťuju, že lidi, o kterých jsem si myslela, jak dobře je znám a jak jim na mě záleží, se na mě vykašlali. Našli si jiné přátele. Asi lepší. A to jsem si myslela, že vzpomínky nejdou vymazat. Někdo to asi dokáže.

To, co tu bylo od školky, přes první a druhý stupeň. Je o fuč. A mě to chybí. Smály jsme se. Seděly jsme spolu. Dělaly kraviny. Natáčely videa, "vařily", hrály si na zahradě, hrály hry na počítači a já jsem nikdy nepomyslela na to, že by to mohlo být jinak. Že nám nebude navždy 13 nebo 14. Že jsme za chvíli plnoleté. Budeme maturovat. Máme své přátele na střední škole, na které stejně nadáváme. A i přesto jsme si čím dál vzdálenější. Nevoláme si na skypu celý den, jen tak, abychom se slyšely. Nejezdíme spolu autobusem. Nekreslíme si v češtině a fyzice do sešitů smajlíky a nebavíme se o P. a T. Je konec. 

Ale víš co? Já nezapomněla. Čekám na den, kdy mi napíšeš, jestli nechci jít ven, místo toho, abys šla na nějakou párty. Čekám půl roku, rok. A stále nic. Nenapíšeš mi, jak se mám. Nepošleš mi vánoční přání. Fajn...Nezapomeň zase přijít, až budeš něco potřebovat...

A i přesto mám ty lidi, kteří se na mě vykašlali raději, než většinu těch kreténů u nás ve třídě. Blbečkové. Suchaři. Smysl pro humor asi nechali doma v mrazáku, společně s mozkem -_-. Na základce jsme vždycky měli spoustu zážitků a smáli jsme se jako idioti. Ale tady?! "Ty nepřemýšlíš, než něco řekneš!" "Nechápeš, že to co řekneš může někoho urazit?!" Víte co?! Je mi to u prdele. Ve třídě jsou 2 lidi, kteří si na můj humor zvykli a smějí se mu. Ostatní mi můžou políbit. Nevím, proč bych se měla měnit kvůli lidem, se kterýma se příští rok rozloučím a nejspíš už ani neuvidím. Nemám ani důvod, omlouvat se vám. Možná byste měli jít za svými "přáteli", protože to oni vám neříkají pravdu, tu, kterou já vám řeknu a vy mě za to nemáte rádi...

Your sad Al.