VĚCI, KTERÉ MĚ ŠTVOU #2

weheartit.com

Všimla jsem si, že už uběhla dlouhá doba od vydání Věci, které mě štvou #1. A to bych nebyla já, abych věci, které mě štvou a serou, shrnula do jednoho jediného článku, takže jsem tu s další částí. Nummer zwei.

weheartit.com

1. Autobusy

Myslím, že tomuto prostředku městské hromadné dopravy bych mohla věnovat celý článek. Ehm, neudělám to, nezaslouží si to :D.

Nuže, čím začít? Myslím, že každý, kdo jezdí autobusem, ví, že mu nikdy není fajn. V létě se v té krabici člověk peče a smaží jako volské oko a v zimě naopak mrzne a z nosu mu málem visí rampouch. 

Tady bych ještě upřesnila, jak to funguje konkrétně u nás. V létě se totiž najdou tací lidé (věk 50+, o kterých se ještě zmíním dále), kteří jediný přívod vzduchu a chladu zavřou. Chápu, že nechtějí, aby měli nafoukané, ale proč tím týrají cestující okolo, kteří by za jedno otevřené okénko dali cokoliv?!

V zimě je vždy trest, sednout si k oknu. Proč? Řidič se rozhodne, že teda zatopí. Topení zapne na možnost "Uvařit všechno, co se hýbe" a vám tak vaří nohy, které máte samozřejmě ještě obuté do kozaček nebo jiných zimních bot. Bohužel, ruka, kterou se dotýkáte okna, je zmrzlá a vy tak máte pocit, že jedna končetina vám umrzne a druhá uhoří -_-.

Možná právě tento fakt vede mnohé starší lidi k tomu, aby si sedli do uličky. Nevšimla jsem si, že by někoho pustili sednout, většinou všechny odradí naštvaným pohledem -_-. Ne, vážně. Tohle mi opravdu zvedá vlasy na hlavě, když vidím, jak si nějaký arogantně vypadající děda sedne do té uličky a nikoho nikam nepustí. Ještě mě dostává, když si s sebou táhne takovou tu tašku na kolečkách a ne, že by si ji dal teda vedle na zem, kde nikdo nesedí, ON JI DÁ DO ULIČKY. Nejraději bych tu tašku vzala a omlátila mu ji o hlavu -_-. Nejen, že my, prostorově náročnější máme problém tou uličkou díky tomu projít, ale většinou tam o tu tašku packují malé děti s batohy většími, než ony samy.

Čímž se dostáváme k další velice otravné věci na autobuse - dětem. Nevadí mi mimina, která se občas rozeřvou na celý autobus. Nemají z toho rozum a nejspíš mají hlad nebo tak něco.

Věřím, že vy, kteří jezdíte do nějaké dědiny, vzdálené třeba 20 minut, to znáte, Sednete si někam dozadu (strategicky, aby si k vám nepřisedl nějaký ten důchodce, který naštěstí ty schody dozadu nevyleze :D - pardon, ale já musela :D), pustíte si sluchátka, vytáhnete knížku nebo sešit, popřípadě se jen tak díváte z okna a přemýšlíte nad nesmrtelností chrousta a prostě se snažíte vypnout. To by si ale do vaší blízkosti nemohli sednout malí caparti, kteří se rozhodli, že budou řvát na celý autobus, vrtět se na sedačce jako zbláznění, kopat vám do zad a podobně. 

Nedávno jsem takhle jela a jen slyším "Pojď, postavíme si bunkr". Chápu, že dnešní děti jsou vynalézavé, ale jak chtějí sakra postavit v AUTOBUSE bunkr?! Nevím, neviděla jsem, co z toho vzniklo :D. 

Nejvíc mě dostane, když se opírají o sedadlo a nějakým záhadným způsobem se jim tam dostanou moje vlasy. Přežila bych kopání i ječení (i když jsem už při tom měla chuť se otočit a jednu jim střelit), ale když mi začnou rvát vlasy z hlavy, tak to bych zabíjela (vím, že nechtěně, ale tak se alespoň omluvím -_-). 

Jak vidím, vlastně jsem těm autobusům věnovala skoro celý článek...

weheartit.com

2. Lidi

Vím, že tohle bude znít nenávistně, pesimisticky a kdo ví jak ještě. Ale já je někdy vážně nemám ráda a neskutečně mě všichni serou, aniž by něco udělali (a není to tím, že mám krámy -_- :D).

Odůvodnila bych to asi tak, že jsem z vesnice a navíc jedináček, takže na přítomnost velkého počtu lidí (doplním - lidí, které neznám) vůbec nejsem zvyklá a opravdu se mi to nelíbí a jen mě to rozčiluje a znervózňuje.
Když jsem například byla v Anglii, nebo v Německu, popřípadě v Rakousku (ve Vídni), neskutečně mě tam štvaly ty zástupy lidí na chodnících, kdy je to opravdu jako stádo ovcí. Člověk aby si vzal brnění, beranidlo a těmi lidmi se probojoval.

Taky mě štvou lidi ve škole. Protože je naše škola spojená s nižším gymnáziem, všude se to tam hemží malými blbečky. Stoupnou si na schody tak, že se ani nedá projít, popřípadě někam na chodbu a to bych vážně ráda vzala lopatu a všechny do jednoho pomlátila.

Prostě a jednoduše, občas bych potřebovala blbuvzdornou komoru, kam bych mohla jen já :D

Myslím, že pro dnešek by to stačilo. I když jsou to pouze 2 věci, textu je v tomto článku až až a vím, že se to nikomu nebude chtít číst -_-.