RECENZE: VRANÍ DÍVKA

V červnu se mi na školním výletě dostala do rukou kniha, kterou jsme dali spolužačce k narozeninám - Vraní dívka. Vzala si ji tam s sebou a já jsem se do ní společně s další spolužačkou začetla. Na čtení tam ale moc času nebylo, takže jsme přečetly asi 30 stran :D.

Asi před týdnem u nás L. (majitelka knížky) byla na návštěvě a knihu vzala s sebou. Takže začalo nepřetržité čtení (přetržené prací :D). 

Knihu nenapsal Erik Axl Sund, ale dvojice autorů Jerker Eriksson a Hakan Axlander Sunquist. Je to první díl trilogie Slabost Victorie Bergmanové.

Začnu obsahem :).

V knize se odehrává několik příběhů. První je vyprávění ze strany policejní komisařky Jeanette Kihlbergové. Ta vyšetřuje vraždy malých, týraných chlapců. Kromě problémů v práci skřípe i její osobní život.

Druhá dějová linie se zaměřuje na psychoterapeutku Sofii Zetterlundov(o)u. Sofie léčí Victorii Bergmanovou, která má příznaky poruchy osobnosti, stejně jako Samuel Bai, v minulosti dětský voják. Ani u jednoho z nich si není jistá diagnózou. 

V knize jsou také kapitoly, označené jako Minulost, ze kterých se dozvídáme o minulosti postav. 

A nesmím zapomenout na pár vložených kapitol, které mají každá specifický název (Letiště, Plast,...), ve kterých se odehrává život unesených chlapců.

Je mi jasné, že neumím popisovat děj :D Takže se přesuneme na vlastní názor.

Kniha je na začátku (pro mně) taková zamotaná. Ale časem se všechno zase rozmotá (a samozřejmě začne zase zamotávat, žejo). 

Od poloviny jsem začala podezřívat jednu postavu, a nakonec i když to bylo trochu jinak, tak jsem se moc nezmýlila. Na konci mi začaly do sebe zapadat všechny střípky a řekla jsem si, že to vlastně bylo docela jasné :).

Kniha se mi četla  dobře. Až na ty švédská jména ulic/lidí/měst. To jsem přeskakovala :D. Děj byl opravdu moc pěkně vymyšlený, čtenáře autoři drželi v neustálém napětí. Sotva jsem si myslela, kdo by mohl být ten vrah, hned se odkryly další souvislosti a já byla zase v temné uličce. 

Sečteno podtrženo, kniha byla perfektní. Jen bych vytkla jednu věc. Píše se, že je jen pro silné povahy. Což si až tak úplně nemyslím. Nebylo tam opravdu nic tak hrozného (ano, možná popis znásilnění, nebo popis toho, jak vypadali ti mrtví kluci), ale nic drastického. Když jsem řekla, že mi tam nic psycho ani tak nepřišlo, řekl mi P., že jsem asi taky psychopat, když mi to nepřijde divný :D.

Dávám 4,5/5. Když už varují, že je to jen pro silné povahy, ať to teda jen pro silné povahy je :D