 |
| pinterest.com |
Zatracené vzpomínky na Facebooku. Dělají to všechno jen těžší. Nejen, že zjišťuju, jaký jsem byla dement před těmi 5 lety a více. Hlavě mi připomínají chvíle strávené s lidmi, kteří pro mě byli vším a nyní jsou jen starými známými, které pozdravím na ulici.
Seděly jsme spolu první den ve škole. Fotily jsme se spolu při každém focení. Držela jsem ti místo v autobuse. Hrály jsme si na školu, že jsme moderátorky, líčily jsme se, fotily kraviny, sledovaly horory. Hrály jsme spolu Sims 1. Taky jsme měly "restauraci". Svěřovala ses mi se svými problémky s kluky. Já samozřejmě žádného neměla, ani mě nezajímali. Tys "chodila" s každým, na koho sis ukázala.
Vždycky jsme spolu byly na pokoji na výletech, lyžácích a tak. Byla jsem jako tvůj ocásek. Chtěla jsem být jako ty. Krásná, hubená a oblíbená. Asi jsem ani neměla svůj názor... nevím.
Největší srandu jsme si užily v devítce. Přišly jsme ve 2 domů ze školy, zapnuly Skype a kecaly až do večera. Ty jsi chtěla T., já jsem se líbila P. Nechápala jsi, že jsme si ještě ani nedali pusu. Nechytli se za ruce. Zato vy jste v sobě byli zakousnutí pořád. Víš, co je sranda? Vy jste spolu ani nezačali chodit, jen jste se občas někde vykousli. My jsme spolu víc než 5 let.
5 let... Za celou střední jsem tě viděla asi 3x. Já vím, bylas na intru. A o víkendu šla radši do hospody nebo jela někam do klubu. Já jsem seděla doma a volný čas trávila s P. Tys mezitím vystřídala několik kluků, kdy ani s jedním ti to nevydrželo víc, než půl roku. Nebo se pletu?
Pak se mi vrátila V. Začala jsem žít i jinak, než jen s P. Chodila jsem s ní ven, do hospody a tak. O tobě jsem věděla jen co řekla tvoje mamka té mojí.
Šla jsem do Olomouce a potkala M. Další úžasnej člověk, kterej mi svojí přítomností pomohl zapomenout na to, jak jsem celý dětství trávila s někým, kdo teď nejeví absolutně zájem mě vidět. Po Vánocích jsem se seznámila s dalšíma holkama ze třídy. Měla jsem někoho, s kým jsem se mohla smát při čekání na přednášky. Skvělý lidi, fakt že jo.
Někdy v dubnu jsem čekala na nádraží na bus. A koho jsem nepotkala. Prohodily jsme pár vět, asi ze zdvořilosti. Viděla jsem, jak se na mě díváš. Asi sis říkala, že jsem se vůbec nezměnila. Spíš jsem ještě přibrala, ani jsem se nenaučila se pořádně namalovat a nějak hezky se oblíkat. Prý se mám někdy zastavit v Brně, že bys mě ráda viděla a pokecala víc...
Vždycky jsme spolu byly na pokoji na výletech, lyžácích a tak. Byla jsem jako tvůj ocásek. Chtěla jsem být jako ty. Krásná, hubená a oblíbená. Asi jsem ani neměla svůj názor... nevím.
Největší srandu jsme si užily v devítce. Přišly jsme ve 2 domů ze školy, zapnuly Skype a kecaly až do večera. Ty jsi chtěla T., já jsem se líbila P. Nechápala jsi, že jsme si ještě ani nedali pusu. Nechytli se za ruce. Zato vy jste v sobě byli zakousnutí pořád. Víš, co je sranda? Vy jste spolu ani nezačali chodit, jen jste se občas někde vykousli. My jsme spolu víc než 5 let.
5 let... Za celou střední jsem tě viděla asi 3x. Já vím, bylas na intru. A o víkendu šla radši do hospody nebo jela někam do klubu. Já jsem seděla doma a volný čas trávila s P. Tys mezitím vystřídala několik kluků, kdy ani s jedním ti to nevydrželo víc, než půl roku. Nebo se pletu?
Pak se mi vrátila V. Začala jsem žít i jinak, než jen s P. Chodila jsem s ní ven, do hospody a tak. O tobě jsem věděla jen co řekla tvoje mamka té mojí.
Šla jsem do Olomouce a potkala M. Další úžasnej člověk, kterej mi svojí přítomností pomohl zapomenout na to, jak jsem celý dětství trávila s někým, kdo teď nejeví absolutně zájem mě vidět. Po Vánocích jsem se seznámila s dalšíma holkama ze třídy. Měla jsem někoho, s kým jsem se mohla smát při čekání na přednášky. Skvělý lidi, fakt že jo.
Někdy v dubnu jsem čekala na nádraží na bus. A koho jsem nepotkala. Prohodily jsme pár vět, asi ze zdvořilosti. Viděla jsem, jak se na mě díváš. Asi sis říkala, že jsem se vůbec nezměnila. Spíš jsem ještě přibrala, ani jsem se nenaučila se pořádně namalovat a nějak hezky se oblíkat. Prý se mám někdy zastavit v Brně, že bys mě ráda viděla a pokecala víc...
... kdysi bych ti to věřila, ale teď už ne.
Jsem jediná, která má jen pár kamarádů, ale zato takových, že by za ně dala ruku do ohně? Navíc mi sice trvá dlouho se s někým seznámit a vytvořit si k němu určitý vztah, ale jakmile někoho začnu brát jako kamaráda, tak jsem na něm "závislá" a není tak lehký se jen tak přestat bavit a dělat, jakože jsme se nikdy nebavili. Že se všechny ty zážitky nestaly.
What´s wrong with me?
Za tento článek bych ti chtěla poděkovat.
OdpovědětVymazatS kamarádkou to mám dost podobně, ale hlavně se vidím v tom, jak jsi psala, že je těžké se jen tak skamarádit a když už, tak to je se vším všudy.
Poslední dobou s tím mám celkem problém, ale jak vidím, víc lidí je na tom stejně.
Co si myslím, že je na tom dobré, je naše loajalita k lidem, ikdyž někdy to může překážet :D
Myslím si, že je nás víc, ale asi jsme ohrožený druh :D
Vymazat