KDYŽ VÁS CHCE ZABÍT VLAŠTOVKA

naturfoto.cz

Myslím, že každý máme z něčeho strach. Z pavouků, hadů, tmy, výšek... Já mám teda strach ze všeho jmenovaného (:D) a k tomu ještě panikařím, když jsem v blízkosti nějakého ptáka. Nevadí mi holubi, pochodující po náměstí a taky slepice, protože ty mají většinou zastřižená křídla a nemohou tak lítat. Ale různé andulky, papoušci, vlaštovky apod., to je pro mě noční můra. 

Protože tu dlouho nebylo nic ze života, podělím se s vámi o to, co se mi dnes přihodilo ;). Asi se mi budete smát, já to teď taky vidím jako srandu, ale v ten moment jsem chytla fakt totální amok.

Asi nejspíš začnu tím, že máme docela velký, dvougenerační dům. Dolní chodba je s tou horní spojena (překvapivě) schodištěm a často se nám stávalo, že dveřmi na dvůr, nebo od balkonu vletěla domů nějaká vlaštovka a vesele si lítala nad schodištěm a bylo nemožné ji dostat dolů. Chodby nedělí žádné dveře, tudíž když sem nějaká vlaštovka vletí ze dvora, bez problémů se dostane do horního patra. A stává se to docela často, protože vlaštovky jsou prostě zmatené a úplně blbé (:D), takže tu pak krouží po baráku. Jenže když se to stane, často je doma taťka nebo P., kteří si s ní poradí. 

To si takhle sedím v pokoji, snažím se naučit sračky do ekonomie a v tom slyším pískání a podivné zvuky. Hned mě napadne, že na verandu určitě vletěly vlaštovky a musím jít zavřít dveře domů, aby nevletěly sem. Pozdě, už si to krouží po chodbě. Rychlostí blesku přivírám moje dveře, aby nevletěly ke mě a škvírou sleduju, co dělají. Jedna je rozumná a pamatuje si cestu, kterou přiletěla a hned si to šine ven. Druhá asi nemá moc dobrý orientační smysl a tak letí přes schodiště do horního patra. 

Tak začínám trochu panikařit, co s ní budu asi dělat. Že určitě všechno posere a bude lítat jako splašená všude možně. Beru telefon a volám P. Sice hlídá v Praze letiště, ale třeba budu mít štěstí a má zrovna pauzu nebo tak něco. Naštěstí mi to vezme. Tak jsem mu líčím, že mám někde doma vlaštovku. 

Já (jdu nahoru po schodech a očekávám nečekaný nálet vlaštovky odnikud): "Co mám dělat?" 

P.: "No, otevři okno, ona vyletí."

Zjišťuju, že sedí v obýváku na okně.

P.: "Otevři to okno, ona vyletí."

Já (hystericky ječící do telefonu, protože se ta mrcha pohnula): "Na parepetu jsou fialky."

P.:"No tak je oddělej"

Snažím se bezpečně přiblížit k oknu a pokusit se ho otevřít alespoň na ventilačku, v tom se vlaštovka opět hýbe a lítá ve fialkách, tudíž další řev.

P.:"Otevři to okno!"

Já (stále ječící a kryjící se před nálety vlaštovky): "Nestačí ventilačka?"

P.:"Ne, tím ona nevyletí, oddělej ty fialky a otevři to okno."

Nenápadně se přibližuju k oknu a snažím se oddělat první fialku. Vlaštovka se na mě dívá a tak zase začínám hystericky řvát.

P.:"Ona ti nic neudělá, prostě je oddělej. Nebo ji chyť a dej ven."

Já (v hlavě mám živý obraz toho, jak ji chytím a ona mi klobe do ruky... tak radši dělám, že v té místnosti vůbec nejsem a oddělávám první 3 fialky): "Ale ona na těch dalších 2 sedí"

P.:"Prostě ju odežeň."

Představuju si, že mě poklobe a bude tu kroužit jako pominutá jen, co se k ní přiblížím.

P.:"Už jsi otevřela to okno?"

Úspěšně oddělávám i čtvrtou fialku. Zbývá poslední... To zvládnu.

Vlaštovka začíná lítat po pokoji, já ječím a kryju si hlavu.

Přistává na garnýži. To je moje příležitost. Přibližuju se k oknu, rychle dávám pryč i poslední fialku a opatrně otevírám okno dokořán, aby mohla vyletět. 

Vlaštovka to nepochopí a začne kroužit úplně všude.

Ječím.

P.:"Už jsi otevřela to okno?"

Já (kryjící si hlavu a sledující vlaštovku, která nakonec přistává na světle): "Jo, ale ona je na světle."

P.:"Musíš ji dostat k tomu oknu. Já musím končit, pak mi zavolej, jak jsi dopadla."

Beru si deku, do které se zabubákovávám a kryju se tak před případným útokem vlaštovky. Teď nebo nikdy. Pomalu se k ní přibližuju ovladačem. 

Začíná lítat všude po pokoji. 

Ječím.

Nakonec vylítává otevřeným oknem ven. Volám P., že jsem přežila a vlaštovka je venku. 

Jsem na sebe pyšná, že žiju (:D). Jdu se o svůj zážitek podělit s kamarádkou, která se mi směje -_-. Po příchodu mamky z práce to říkám i jí. Směje se mi a říká, že mě určitě chtěla sežrat no. Už se těším, jak se mi bude smát ještě taťka.

A čeho se bojíte vy?
Jsem jediná, která má z ptáků tak hrozný strach?