KAREL JAROMÍR ERBEN - KYTICE

sypka.cz

Kytice a Máj - díla, která si většina maturatnů vybere pro zastoupení poezie ve svém seznamu děl. Kytici jsem četla už na základní škole, takže volba byla jasná. Balady jsou psány daleko smysluplněji, než Máj, tudíž pokud váháte mezi těmito dvěma knihami, já rozhodně doporučuji Kytici :).
Předem upozorňuji, že jednotlivé balady jsem vypracovávala tak, abych si při učení vzpomněla, o co v nich šlo. Není to popsáno dopodrobna, ale jen tak povrchově. Pokud knihu číst neplánujete, popisy jednotlivých balad si najděte někde jinde ;).
Nicméně, doporučuju si Kytici přečíst, je krátká a rozhodně poutavější, než zbytek poezie, co bývá v seznamu děl na výběr.

České národní obrození

- 70. léta 18. - 50. léta 19. století

- proces, při němž se formoval český národ, úsilí o zrovnoprávnění češtiny s němčinou

- autoři čerpají z ústní lidové slovesnosti, kterou sbírají

- rozvoj jazykovědy a historie

I. fáze
> obranná (do poč. 19. st.)
> absolutistické reformy, ve světě osvícenství a klasicismus
> jazykovědný charakter, ochrana jazyka

> Dobrovský, Kramerius, Kopecký

II. fáze
> ofenzivní (1806-1830)
> napoleonské války a absolutismus, ve světe preromantismus a sentimentalismus

> vznik 1. novodobého českého národně kulturního a jazykového programu, snaha vyrovnat se evropským jazykům, vědecká literatura v češtině

> Jungmann, Palacký, Linda a Hanka (rukopisy), Čelakovský

III. fáze
> vyvrcholení (30. - 50. léta 19. st.)
> Bachův absolutismus, 1930-48 revoluce, ve světě romantismus x biedermeier
> v 50. letech zrušeno poddanství, počátek realismu

> myšlenka austroslavismu (1. politický obrozenecký program) - Palacký

> úkol lit.: výchova k vlastenectví, rozkvět divadla

Autoři

Josef Kajetán Tyl - novinář, hra Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka (později slova k hymně - slepý houslista Mareš, melodie Škroup), Kutnohorští havíři, Strakonický dudák, Máj

Josef Jungmann - jazykovědec, psal česky, dílo Slovník česko-německý, Rozmlouvání o jazyku českém, Slovesnost

František Ladislav Čelakovský - ohlasová poezie, sbíral ÚLS, Ohlas písní českých (milostné, satirické básně, 1. česká balada Toman a lesní panna, převaha lyriky), Ohlas písní ruských (o bohatýrech, převaha epiky)

Karel Jaromír Erben

- básník, historik, sběratel lidové slovesnosti (písně, pověsti, pohádky, říkadla), vydavatel staročeských literárních památek, překladatel, novinář (navázal na Čelakovského, mnoho jeho záměrů a cílů)

- spolupracoval s Palackým

- redigoval Pražské noviny (1848-1849) a v roce 1851 se stal archivářem Prahy

- vydával díla staré české literatury, např. Sebrané spisy české od Mistra Jana Husa, vydával i překlady starých děl ruské literatury - Slovo o pluku Igorově

- byl spolutvůrcem Riegrova Slovníku naučného, který byl naší první encyklopedií

- byl známý tím, že hrdinové jeho literárních prací se nebouří proti trestu a nestojí proti společnosti

- Erben neuznával vzpoury proti osudu, uctíval daný řád

- v jeho básních se opakuje téma viny a trestu

- Erbenovy pohádky jsou zbaveny skoro vždy místní a časové určenosti (na rozdíl např. od Němcové)

- díla: Prostonárodní písně a říkadla (1864), Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečí původních (1865)

Kytice z pověstí národních

- 1953

- sbírka 13 básní (balad)

Kompoziční plán

13 balad, původně 12 (později dodána Lilie), psány gnomickým veršem, balady jsou řazené osově (zrcadlově protilehlé básně mají shodné prvky - 1. a 13., 2. a 12.,...)

Tematický plán

Místo a čas: les, jezero, vesnice, čas není určen (cyklický)

Téma: rozpor mezi jednáním hrdiny a pradávnou morální zkušeností lidstva, vina a trest

Hl. myšlenka: člověk si neštěstí způsobuje sám tím, že porušuje zákony, za své činy je potrestán

Motiv: vztahy mezi matkou a dítětem/manželi, smrt, spravedlnost

Rozbor Balad:

První a poslední - Kytice a Věštkyně - upomínají na lidovou tvorbu a poezii

Kytice - Matka zemře, děti pláčou na hrobě, tak se vtělí do květiny - mateřídoušky. Matka představuje vlast, děti národ.

Věštkyně - Skládá se z úryvků šesti lidových pověstí o české zemi.

Druhá a jedenáctá - Poklad a Dceřina kletba - o porušení vztahu matka-dítě

Poklad - Vdova s dítětem jde na Velký pátek do kostela a cestou narazí na otevřenou skálu, v níž je síň plná pokladů. Matka tam dítě položí a nosí si domů poklad. Ten se změní na kamení a hlínu, skála i dítě mizí. Další rok se skála opět znovu na Velký pátek otevírá a matka nalézá své dítě. Nechce žádný poklad.

Dceřina kletba - Dívka říká, že zabila holoubátko, dítě a od žalu jí může pomoci jen oprátka. Přitom proklíná svého milého i svou matku, že za její neštěstí mohou oni.

Třetí a desátá - Svatební košile a Vrba (v novém vydání je namísto Vrby Lilie, která se ale do komponovanosti nepočítá) - téma přeměny člověka

Svatební košile - Osamělá dívka myslí na svého milého, který už dávno odešel do války a pro něhož tkala košile. Najednou se její milý objevuje za oknem a nabádá ji, ať s ním uteče. Dívka cestou odhazuje modlící knížky, růženec a křížek. U hřbitova pochopí, že se z jejího milého stal umrlec a schová se v márnici. Zachrání ji kokrhající kohout (svítání).
Vrba - Paní se v noci převtěluje do vrby. To se pánovi nelíbí a vrbu pokácí. Tím zemře i jeho žena. Nakonec z vrby udělá kolébku, z jejíž větví si jejich syn bude dělat píšťalky a tak rozprávět s maminkou.
Lilie - Dívka si nepřála být pohřbena na hřbitově, ale v lese. Tam na jejím hrobě vykvetla lilie, která v lidech vzbuzovala touhu. Místní pán ji objevil a dal ji přenést do své zahrady, později mu dá syna. Pán musí do boje a o lilii se stará jeho matka, která nedodržuje daná pravidla a lilie i syn umírají.

Čtvrtá a devátá - Polednice a Vodník - nadpřirozené bytosti zasahují do lidských životů
Polednice - Dítě zlobí a neposlouchá matku. Ta mu vyhrožuje a volá palednici, která opravdu přichází. Matka dítě brání tím, že jej tiskne k sobě. Otec je po příchodu křísí, ale dítě je už po smrti.
Vodník - Dcera i přes matčiny námitky jde prát šátky do rybníka, propadne se pod ní lávka a dostává se do vodníkova světa. Stává se nedobrovolně jeho ženou a má s ním syna - její jediné potěšení. Nakonec ho přemluví, aby ji pustil se naposledy rozloučit s matkou. Matka dceru nechce pustit, po vodníkovi žádá dítě. Ten jej přinese, ale utrhne mu hlavu.

Pátá a osmá - Zlatý kolovrat a Záhořovo lože - téma viny, vykoupení, pokání
Zlatý kolovrat - Pán se zastaví v chaloupce a zamiluje se do prosté Dory, kterou si chce vzít. Její nevlastní matka s ním chce provdat druhou dceru, proto Doru v lese zabijí, useknou jí nohy, ruce a vydloubnou oči. Král si druhou dceru vezme. Odjíždí do boje. Mezitím stařeček připojí k tělu ruce, nohy a oči, které vymění na zámku za kolovrat atd. Dora ožije. Když chce sestra pánovi něco upříst, kolovrátek mu prozradí celý příběh. Pán Doru najde a vezmou se. Matce a sestře udělá to, co ony Doře.
Záhořovo lože - Otec upsal syna ďáblu a ten se vydává do pekla získat listinu zpět. Cestou potká Záhoře, jenž ho chce zabít (jako spoustu jiných poustevníků), ale nakonec se domluví, že ho nechá, když se pak chlapec vrátí a poví mu, jak to v pekle vypadá. za rok se chlapec vrací a vypráví, že až při výhrůžce Záhořovým ložem ďábel listinu vydal. Záhoř se zděsí a poutník mu poradí, aby se kál a modlil, dokud se k němu nevrátí. Za devadesát let se poutník vrací jako biskup. Šťastně se shledá se Záhořem - mluvícím pařezem a pak oba v klidu zemřou a jejich duše se promění v holubice.

Šestá a sedmá - Štědrý den a Hloubek - téma lásky a smrti
Štědrý den - Dívky Marie a Hana v adventu předou len a jdou se podívat na jezero, aby odhalily svoji budoucnost. Když vysekají díru, má se jim zjevit ženich. Haně se zjeví myslivec, Marii vša jen kostel, svíce a rakev. Do roka se Hana vdá a Marie zemře. O dalším adventu předoucí dívky raději nechtějí vědět, co je čeká.
Holoubek - Mladá žena jde okolo hřbitova a pláče, neboť jí zemřel manžel. potká však nového muže, pro starého truchlí sotva 3 dny a za měsíc se vdá. Nad hrobem mrtvého manžela vyroste dub a na něm sedává bílý holoubek. Ten ženě jdoucí okolo zpívá pravdu, že manžela otrávila. Ta pravdu neunese a utopí se v řece. Je pochována u břehu bez pořádného hrobu.

Jazykový plán
úsporný jazyk, velice krátké, neslovesné věty
pravidelná rytmizace a rýmování