Nedávno jsem si založila účet na Databázi knih, kde se nachází i bazar použitých knih. Hodně, hodně špatný nápad. Našla jsem v něm dlouho chtěnou Planetu samých chlapců. V nabídce prodávající jsem narazila na Kukuřičný město, které mě zaujalo obálkou. Jakmile jsem si přečetla popis, hned jsem ji přidala k objednávce :D.
Přiznám se, nic moc jsem od ní nečekala. A jak se mi kniha nakonec líbila se dozvíte v celém článku :).
Šestnáctiletý Austin je posedlý zaznamenáváním všech možných (i nemožných) událostí. V příběhu se dozvídáme, jak se svým nejlepším kamarádem Robbym nešťastnou náhodou způsobí invazi obřích, nezastavitelných kudlanek. Ty mají v životě jen 2 potřeby: jídlo a sex. Aby nebylo problémů málo, miluje sice svoji přítelkyni Shann, ale možná miluje i Robbyho.
"Jaké to je, když je vám šestnáct, honí vás geneticky upravení hmyzáci a přitom milujete dva lidi? To jsou dějiny. To je pravda. Přichází konec světa a nikdo o tom nemá ani tušení. Chápete, ne?"
Proč si ji přečíst?
Kukuřičný město zaujme hned na první stránce, a to stylem psaní. Díky nespisovnému jazyku máte pocit, že opravdu čtete zápisky teenagera.
Velice se mi líbilo propojení všech událostí. Na začátku knihy je popsaná na první pohled nedůležitá událost nebo postava, ke které se ale autor později vrací a čtenář zjišťuje, jak dokonale zapadá do příběhu. A takových událostí a postav je v knize nespočet.
Austin a Robby. Ti dva jsou důvod, proč jsem si knihu vůbec chtěla přečíst. Popis jejich vztahu je opravdu dokonalý. Jen tak letmo vložený mezi invazi nezastavitelnými vojáky. (zajímal by mě Robbyho pohled na věc, jelikož i to by mohlo být zajímavé počtení).
Moje pocity
Jak už jsem se zmínila, moje očekávání nebylo nijak vysoké. Myslela jsem si, že hlavní zápletkou budou puberťácké "problémky" v rodině, škole a lásce. Útok kudlanek jsem si nějak neuměla představit, tudíž tuto skutečnost jsem v představě o ději naprosto vypustila.
Musím říct, že kniha moje očekávání naprosto převálcovala. Díky tomu, že je Kukuřičný město psané z pohledu teenagera, četlo se mi mnohem líp, než knihy popisované z pohledu třetí osoby. Moc se mi líbily všudypřítomné Austinovy myšlenky, vzpomínky a vyprávění o jeho předcích.
Kudlanky byly stvořeními vskutku zajímavými a do posledního okamžiku jsem očekávala, že celá věc s kudlankami bude jen Austinův sen. Dopředu vám říkám, nebyl to sen. Už kvůli tomu si nemyslím, že je kniha vhodná pro mladší 15 let, jelikož popisy toho, jak kudlanky žerou svým obětem hlavy, množí se apod. dle mého nejsou zas tak úplně pro děti.
Jediná věc, kterou musím knize vytknout, je její konec. Nejvíc mě potěší dobré konce, ale ani "vítězství zla nad dobrem" mi nevadí. Co nesnáším, jsou konce otevřené. Když jsem Kukuřičný město dočetla, měla jsem smíšené pocity. Proč to autor sakra takhle ukončil? Nemohl ten epilog udělat tak o 100 stran delší? Nebo místo epilogu vydat další knihu, která by končila jasným "a tak jsme je všechny zabili", nebo klidně i "a tak nás všechny zabili", hlavně, abych nemusela přemýšlet, jak moji hrdinové vlastně dopadli.
Celkově ale hodnotím 5/5, jelikož se kniha četla sama, měla zajímavou zápletku a hlavní postavu, do jejíž kůže jsem se snadno vžila (až na věčné představy o sexu :D).
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za komentář a doufám, že není poslední :)