Je to vtipný.
Snad 10 let jste zamilovaní do někoho, s kým víte, že nikdy nebude.
Snažíte se toho člověka mít stále ve svým životě.
I přesto, že vás to ničí. Zabíjí zevnitř.
A ubližujete tak nejen sobě, ale i někomu, kdo vás miluje.
A najednou, po jednom opileckém večeru je všechno fajn.
Odstraníte ho ze svýho života.
Smažete všechny zprávy.
A cítíte se volní.
Jenže ne na dlouho.
Je tu někdo, koho znáte snad 2 roky.
Ale zničeho nic ho vidíte úplně v jiném světle.
Sedíte spolu v kanceláři a sledujete ho.
Ty úžasný oči, dokonalý rty, nádherný tetování.
Kurva, kurva, kurva.
Vždyť tohle už tu jednou bylo.
Zrychlí se vám tep, když na něj myslíte.
Máte ho ve snech.
Jste nervózní, když vedle vás stojí moc blízko.
Po 8 letech vztahu stojíte před otázkou, jestli to má smysl.
Jen kvůli jednomu člověku, kterej o vás ani nejeví zájem.
Nejradši byste si vyrvali srdce, aby to divný píchání zmizelo.
Ale to nejde.
Tak jen sedíte a čekáte, až se to nějak vyřeší.
Samo.
Al.
Tak nejak vim, co se ti honi hlavou a srdcem, prozivam neco podobnyho, sice to bylo jen sest let, ale furt je to cerstvy a jen tak to ze sebe nedostanu.
OdpovědětVymazatOstatne tyhle posrany stavy nam davaji moznost na sobe pracovat.
No a nevim jak tobe, ale mne chut psat sladkobolny slashe :D